HuSä

je problem mať dobry vztah s rodičmi?
ja som s mojimi nikdy nemal prob...

ja mam asi najdemokratickejsich rodicov na zemi.. aspon mi to tak otec hovori  :lol:  ale nie.. som spokojni, ziadne nejake problemy

no ja tiez nemam problem s rodicmi. matka je uplne v pohode aj ked obcas prisna ale to pochopim.
U otca staci predstierat, ze ho mam rad... Teraz si urcite pomyslite "klasicky 15-rocny" lenze vy nepoznate MOJHO otca. Nie som slepy ze by som si nevsimol co je normalne a co uz nie.

akože nebrať osobne, ale nechcel by som nenavidieť otca...
bolo by mi to asi velmi luto..neviem

Nie že by som rodičov nenávidel, len neznášam, že sa robia takými super múdrymi a niesú ochotní priznať svoje chyby (aspoň u mojich rodičov sa tak stáva, a často).

v mojom pripade sa neda hovorit o nejakej bytostnej nenavisti skor by som povedal ze nerad travim cas v jeho pritomnosti lebo mi to len pripomina nakolko je....no, taky aky je

Gurtnahr: asik ta chapem
proste s mamou vychadzam fajn ale oca no proste jeho tolerujem... proste lebo...

musim sa pochvalit, s nasimi som nikdy nemal problem, mozno len kvoli warpu, ale to preslo ked som skoncil strednu, nehadali sme sa ani nepamatam

ja som vcelku rozlietany, takze sa snimi nevidim tak casto, a navyse teraz zacinam schvalovat niketore vychovne metody, ktore som pred 5-10 rokmi nechapal a protivil som sa im
inak co sa tyka miestneho dorastu, nemam problem, ked niekto napise blbost preoste precitam dalsi prispevok no..

s mojimi rodičmi to je zložité...nikto z nás si v rodine nesadli povahovo....ani rodičia medzi sebou, však aj pekne dopadli...
s otcom vychádzam dobre len preto, že ho často nevidím...
a s matkou...no...v poho...keď nie som moc doma...lebo to býva ponorková choroba...
holt...sme ludia s dosť odlišnými názormi...
a tak...
a na fórach...sama som decko, takže tak

Ja som bol bezproblemove dieta a s rodicmi som vychadzal a vychadzam celkom v pohode.

Ja nikam nevychadzam , svet je zly a nebezpecny , doombrafka je temna...aj dvere preto zamykam

No, a moja mama je vačšie decko občas, ako ja..., a občas naopak..., prroste
Vincova mamaTM.  

Dobreee...moj nazor..  :D

Tak já jsem měla dobrý rodiče.
Říkám měla protože už zbyl jen jeden.
Ano a taky mi přišli směšný se svými příklady a ano odstěhovala jsem se protože už jsem chtěla být dospělá a ano byl to jen pokus protože mi bylo jen patnáct a oni mne pochopitelně přivlekli zpátky.
Já je nenáviděla jak byli hrozný s tou svou jakoby bezchybností a pořád jen musíš a měla bys a pochop.
Přitom oba byli v mládí dost divocí a v podstatě,říkali a dělali co chtěli bez ohledu na režim dobu či okolí.
A tak jsem utíkala střídala školy a nikdo mně nechápal až jsem otěhotněla.
A najednou byli ti jediní kdo za mnou stál,jediní kteří tu vždycky byli pro mně.
A já si už nemohla jen hrát na dospělou musela jsem dospělou být,být matkou,být jediným živitelem a řešitelem existenčních problémů.
Táta mi řekl pár hodně tvrdejch prognóz o okolí o mých budoucích vztazích o přátelích,o tom jak jsem ve skutečnosti naivní a jak příliš očekávám.
Mluvil ke mně skutečně jako se sobě rovnou stejně starou přítelkyní já to nemohla dost dlouho rozdejchat.
Takhle jsem to ale chtěla být dospělá ne?
Byla jsem jen nekonečně blbá.
Víte měl ve všem pravdu stoprocentně.
Rok po týhle patálili zemřel jen se ještě dověděl ,že má vnučku,
Nemůžu se omluvit a říct mu,že...
Prostě spoustu věcí.
De facto už téměř mrtvý tahal z průseru svou nevděčnou dceru kterou živil,platil jí všechno a zakládal si na ní a jeho dcera byla jen povrchní smrad kterej o světě a životě nevěděl vůbec nic.
Myslete na to až zas budete shlížet na svý rodiče a ušklíbat se jejich řečem.
Já už jsem taky rodič a vedu stejný řeči jako moji rodiče.
Víte proč?
Jednak proto,že genetika je svině.
Jednak proto,že ve svejch dětech i když to nechcem vidíme sebe ty samý chyby a problémy a chcem je uchránit někdy i před nimi samými a chcem aby měli co my ne...atd.
To pochopíte až uvidíte jak ten malý človíček kousek vašeho já capká po cestě která vede do pryč.
Tak se snažím vychovávat svý dítě,bejt hodná na mámu(i když je to někdy fakt za trest)a každej den válčit tu bitvu sama se sebou a nezabalit to i když někdy jsem už fakt dost na dně.
Dřu,studuju,vychovávám,hádám se o prachy prostě žiju.
Někdy zkuste brát svý rodiče v klidu a vážit jejich slova ze všech stran protože pády na hubu jsou tvrdý a duše se hojí ze všeho nejdýl.
A hlavně dokud ještě nějaký rodiče máte ......tak je to dorý.