HuSä

Nešťastník

V hlubokém šeru sedí nešťastník
je to člověk zbídačený.
Cítí se menší než trpaslík
bez sebevědomí a zamračený.
O celém svém životě přemítá
a nic ze svého okolí nevnímá.

Kdo to byl a kde se vzal? Neví se.
Jak asi takový nešťastník cítí se?
Tělo jak z olova,
tvář jako z kamene,
kdo na něj zavolá?
Kdo si jen vzpomene?
Zvony zvoní, z nedalekých věží,
když na nešťastníka foukne vánek svěží.

Nešťastník se potom prudce zvedá
chvíli přechází
pak si zase sedá
pak mu to dochází
že svět je těžká věda
ve které není učitele.
Vždyť ve světě je každý žákem
a každý člověk v tomhle světě
by měl být přítelem a spolužákem.

Jsou však lidi kteří to neví.
Na úkor druhých žijí
a jen na sebe hledí
nic než prospěch nevnímají.
Užívají si, drahý pití pijí
a neví že jiní
kvůli jejich chamtivosti umírají.
A každý kdo se s nimi stýká
kus života v sobě v sobě ztrácí
čas spolkne jeho práci
a on se tímto proměnil
na nešťastníka.

Autor: Stanislav Kameník (já)