Nešťastník
V hlubokém šeru sedí nešťastník je to člověk zbídačený. Cítí se menší než trpaslík bez sebevědomí a zamračený. O celém svém životě přemítá a nic ze svého okolí nevnímá.
Kdo to byl a kde se vzal? Neví se. Jak asi takový nešťastník cítí se? Tělo jak z olova, tvář jako z kamene, kdo na něj zavolá? Kdo si jen vzpomene? Zvony zvoní, z nedalekých věží, když na nešťastníka foukne vánek svěží.
Nešťastník se potom prudce zvedá chvíli přechází pak si zase sedá pak mu to dochází že svět je těžká věda ve které není učitele. Vždyť ve světě je každý žákem a každý člověk v tomhle světě by měl být přítelem a spolužákem.
Jsou však lidi kteří to neví. Na úkor druhých žijí a jen na sebe hledí nic než prospěch nevnímají. Užívají si, drahý pití pijí a neví že jiní kvůli jejich chamtivosti umírají. A každý kdo se s nimi stýká kus života v sobě v sobě ztrácí čas spolkne jeho práci a on se tímto proměnil na nešťastníka.
Autor: Stanislav Kameník (já)
|