HuSä

Jsem na tom podobně jako Alnag, i když tedy já si dopředu nic nesepisuju, jen si vytvořím pár záchytných bodů celé kampaně. Jde o nějakou stopu, zážitek, akci, či jinou zajímavou nebo důležitou událost.

Tak nebo onak k nim hráči směřují či jsou směřování pomocí CP - nejde ani tak o railroad, spíše když hráči neví, co by vlastně měli či mohli dělat.

Někdy je naprosto jasné, jak situace dopadne, ale jaký sled událostí k tomu povede dopředu nevím (jako třeba když skupina letěla vzducholodí Hindenburgdo Ameriky, tak bylo jasné že při přistávání ztroskotají, ale co k tomu povede se ukázalo až ve hře - i pro mě to byla novinka).

Všechno mezi tím je improvizace podporovaná různými předpřipravenými informacemi, ať jde o CP nebo fotografie míst.

Celkem by mně zajímalo, co to přesně znamená. Nebo tedy takhle... vyhledávají hráčské postavy CP nebo naopak cizí postavy vyhledá je, když jde o to posunout děj? Protože jedna věc je reaktivní CP (postavy aktivně hledají řešení - CP ho nabízí) a druhá je aktivní CP (to by se víc blížilo té koncepci rail-roadu, nic proti ní jako takové, netrpím vůči ní nějakou paranoiou, jen uvažuju nahlas)



Tohle by bylo skoro na vlastní diskusi. Vždycky mne zajímalo, jak se liší tradiční hra s překvapením (nevíme co se stane), od explorativní hry, kdy výsledek je znám a zkoumá se, jak se k němu dobereme. Určitě to znamená i jiné nároky na Vypravěče. Chápu, jak si člověk připravuje ty "momenty posunu" pro hru, kde není znám výsledek, ale tady se mi zdá, že si musíš mít spíš připraveno víc variant jak k výsledku dospět nebo ne?

Zatím to bylo asi takhle - postavy se dostanou do nějaé situace a neví co dělat. Takže jim přihraju mentora, který poradí. Oni provedou pár úkolů a zjistí, že mentor hraje i vlastní hru někde vedle, dost možná je chce obětovat, a tak začnou přemýšlet co dál. Většinou zkusí najít někoho jiného, kdo by je naváděl. Teď chci zkusit, jestli by nezvládli mít takové důležité nápady sami a semi se tedy určovali, co budou dělat.

Předcjozí družina po třech letech získala vlastní hra a pak už začali sami vymýšlet, co by asi tak mohli dělat, jak se rozvinout, s kým si vyřídit účty. Já už měl naplánovánu jen invazi démonů za 50 let a tak nacházeli stopy, které k ní trošku vedly.
A když jim jejich démoního služebníka odnesl anděl do Pandemonie k soudu, tak se sami od sebe vydali za ním zachránit ho. I když to jsem je vlastně také trochu navedl já už jen tím, že o něj přišli.

Co se týká dalšího, tak já nemám připravené žádné "preferované řešení". Třeba vím, že jednou přihraju družině situaci, kdy bude mít protitankovou pušku s omezeným počtem nábojů a bude čelit tak čtyřem tankům. Ale jak do dopadne nevím, s téím už si hráči budou muset poradit sami.

Stejně tak vím, že poslední souboj se bude odehrávat na měsíci, teoreticky by se miěli pokusit zavřít interdimenzionální bránu a zak zastavit chobotnicovitého démona. Ale jak to udělají, jak by to vlastně mělo jít a jak to celé dopadne, to nevím.

Stejně tak vím, že se ještě jednou setkají s mimozemšťanem, než tažení skončí. Ale kdy, jestli v Nemecké základně, nebo až na měsící, nebo po smrti, to nechávám otevřené. Kdž náhodou budou potřebovat dostat se na Měsíc a nebudou mít k dispozici kosmickou loď, budu ho tam muset strčit dřív a nechat ho zprovoznit záchranný modul. Jinak se objeví až po úspěšném zavření brány chvíli předtím, než postavy zemřou, nebo potom co démon branou projde a postavy zemřou. (To že postavy zemřou vím už teď - pokud se rozhodou splnit ten úkol do konce, nebude jiná možnost než skončit na Měsíci a nebude možnost návratu.)

Podobně jsem věděl, že během prvních dvou až pěti her musím všechny dostat do vězení a pak nechat popravit - bylo jen otázkou času kdy se to stane a otázkou jejich schopností jak a proč se to stane. I když přiznávám, že pokud by se nenechali vyprovokovat, tak bych nemusel mít důvod zastřelit je všechny, ale třeba jen některé. S tím bych si musel poradit operativně a zrovna tak bych si musel poradit s opětovným spojením družiny, kdy by část členů byla znovu oživena s novou tváří i identitou. Ale poradil bych si.

Dobrodružstvá pripravujem aj rok vopred a vkladám do nich neúnosne veľa snahy, ktorá väčšinou vyjde navnivoč. Ako naposledy, zápletka s okolo 30 premyslenými NPC zasadená v malej dedinke a s toľkými zvratmi a súvislosťami, až nakoniec hráči v úplnom zmätku a frustrácii rezignovali. Celé snaženie sa samozrejme nesie v znamení kŕčovitého railroadu a hráčskej bezmocnosti, čo spôsobuje, že musím siahnuť po absurdných nápovedách a postrkovaniach. Nadbytok kreativity a hernej invencie zo strany hráčov (t.j. čokoľvek, odklon, na aký som pri príprave nemyslel) je ak nie priam kruto trestaný, aspoň prísne a nespravodlivo penalizovaný. A nie, nemyslím si, že som veľmi dobrý gamemaster.  :wink:  :wink:  :wink:

Obvykle si to připravim dopředu - ale trochu jinak, než je zvykem. Nepřipravuju žádný: A pozítří... pak by...
Ne. Připravim si NPCčka, případný náhodný encountery (když by se mi hra zasekla) a prostředí a základní zápletku... všechno pro čas T0 - i když tam má za pět dnů někdo přijet, neepřipravuju si to jako: V T+5dní přijede... ale: v T0 je tam a tam týpek, co vyjíždí do týhle vesnice a cesta mu potrvá tak 5 dnů...

Takováhle příprava zabraňuje tomu, abych si nějak předpředstavil průběh questu, jak psal Alnag, a přitom to je dost připravený. Pravda, že to chce dost improvizovat, ale stojí to obvykle za to

Ano... to se mi jednou taky stalo. Pak jsem se na přípravu vykašlal a dalších asi šest dobrodružství jel zcela bez přípravy. Prostě co mně napadlo. Vznikly tak velmi zajímavé scénky z nichž hráčské chichotání doposud vyvolává "magický obchod".
Takový ten klasický, kde mají všechny ty meče +5, svitky se všemi kouzly atd. A prodávala v něm taková malá naivní holčička a hráči se už začínali usmívat, co všechno si tam nakradou. Takže se ptali, kolik stojí staff of the magi a holčička, že se bude muset zeptat dědečka, který dlí ve sklepě. Takže odšela. Po několika ehm tajemných zvucích ze sklepa hráči poctivě vrátili všechny nakradené věci na místo, spořádaně se rozloučili a odešli..."

Ehm... no to jsem se nějak zasnil. Pardon.



Neboj, to se stává i v lepších rodinách...  :P

Ach a tie patové situácie, keď ma vopred pripravené dielko omrzí, tak v ňom nemám chuť pokračovať, ale je mi ho ľúto len tak hodiť za hlavu, navyše narobiť v tom úbohým hrdinom ešte väčší guláš...

Príhoda s magickým obchodom je super. Niekedy uvažujem, či je zábavnejšia prešpekulovaná kampaň prepojená množstvom charakterov a súvislostí alebo jednoducho šnúra takýchto milých epizodických encounterov?

* udiera autora Palicou sebavedomia *

Ono typ kampane zavisi od sposobu uvazovania a nalady hracov. Niektori si iste pamataju topolciansky F'ish - to bolo podla mna _velmi_ dobre postavene dobrodruzstvo (male mesto, milion NPC, vztahy sta z telenovely, milion questov, subquestov). Hraci vsak neboli naladeni na taketo nieco - osobne som predpokladal, ze ked sa vyriesi poduloha, nastane radost, lez namiesto toho vznikli dalsie otazky. Nieco ako Lost.

Hele v hlasování hjsi opoměl Starostlivo sa pripravujem, ale on the fly improvizuji! To je to co dělám. Připravím si dostatečně prostředí ve kterém se hra bude odehrávat (Teď třeba Underdark pod Shadowdale a Cormanthorem) , připravím si hooky/bangy a samozřejmě jeden hlavní příběh dobrodružství. Ovšem plasticky reaguji na hráčské požadavky.

A rozhdoně nejsem dobrý Vypravěč.

Zahlasoval som, ze ich robim "On the Fly, nie je nic lepsie", lenze vacsinou nemam dostatok casu na pripravu... Vacsinou si davam dokopy hlavnu zapletku cestou v autobuse alebo tak nejak , pred samotnou hrou este dokoncim cest tykajucu sa mechanik (nahadzat CP, prisery a pod...) a ide sa na vec.
Lenze mam ovela radsej, ked sa mozem na session dokladne pripravit, to je potom bruzo o poznanie lepsie

mozno je to mojou neschopnostou, alle raz som skusil odDMovat jedno dobrodruzstvo (DrD) uplne naostro absolutne bez pripravy. Sme dosli, a kamos sa pyta: "Tak co, uz si dokoncil to dobrodruzstvo?". "ehm, este som nezacal...sadnite si 5 minut, nieco vymyslim..."
a dopadlo to asi tak, ze ked sa na to spatne pozeram, napad bol dobry, ale rozpracovanie uplne nahovno. Celkovo asi moje najhorsie odDMovane dobrodruzstvo. On the fly je dobre, ale treba to mat aspon scasti v hlave rozpracovane.

Ja najcastejsie DMujem on the Fly ale nemam to rad.

Ked s JaRom chystáme dobrodruzstvo mame napad a z neho vytvorime scenar na prazdno a NPCcka...

a potom sa nechame prekvapit ako vsemocny dobrodruhovia uplne otocia na ruby nas scenar a on the fly sa snazime prisposobit

po troch-styroch pokusoch sa potom da dat story na papier a posunut do zbierky questov pre CaroDeja

Zsolo

Mám takovou otázečku - to se většina z vás považuje za špatné Vypravěče, bez ohledu na to, jestli jedete podle přípravy nebo inprovizujete?

Jak jsem psal, 90% mé hry tvoří improvizace v částečně připraveném světě, ale na základě ohlasů hráčů se považuju za dobrého vypravěče. Nepřeháníte to se sebektitikou jen proto, že se jednou dvakrát hráčům sezení nelíbilo?

Ne podle svých vyprávěcích dovedností

ľahký, nenáročný zvrat a neplánovaná akcia môže veľmi prospieť, ak sa vie zakomponovať do línie príbehu a oživiť ju.

jeden príklad z môjho vedenia hry:

hrali sme klasické DrD, na Zemi, v čase pádu Rímskej ríše na jej hraniciach na Dunaji v mestečku Gerulata (heh, chytá sa niekto?)

chalani ktorí hrali (15-17 rokov) hneď od začiatku robili "vylomeniny" v štýle klasického sebeckého hrdinstva:

hráč -"idem po ulici, otvorím si bránku od dvora toho domu"
PJ -"a čo tam chceš?"
hráč - "len tak, pozrieť či tam nie je niečo cenné..."

a tak sa zlodej dostal k tomu, že potrebuje okamžíté liečenie u miestneho felčiara. tento "chudákovi" zlodejovi naimplantoval ovládací kameň...

...z tohoto felčiara sa časom vykľula Hlavná Záporná Postava, ktorá postavy rozhodila s ich zamestnávateľmi, pokazila im riešenie hlavnej úlohy a nakoniec ich najala k tomu aby skompromitovali svojich zamestnávateľov.

čo z tohoto vyplynulo? jednoduchým malým neplánovaným zásahom som

- vymyslel magické predmety a ich systém, ktoré mi napadli v jednom momente (ovládacie kamene...)

- oživil hru a postavil postavám do cesty živého protivníka s osobnosťou.

- a hlavne -> zapojil postavy osobne do deja: hráč zlodeja stále volí či má zradiť družinu a slúžiť  pánovi ktorý ho cez kameň čiastočne ovláda, alebo sa proti nemu vzbúriť.
(a tu treba povedať že hráči sa tu naučili nepoužívať meta-info pre svoje postavy  :twisted: )