nech sa paci:
The Melvins v Praze
14.3. navštívila Prahu legendární Seattleská kapela Melvins, která stála u zrodu grunge. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl navštívit jejich koncert.
Koncert začal v 19 hodin v Paláci Akropolis. Jako předskupina hrála pražská kapela GNU. Protože nejsem Pražák, protože Žižkov je docela zamotaný místo a protože jsme tam docela bloudili, tak jsem na koncert dorazil o půl hodiny později. To už GNU hráli na plný pecky. Docela mě zaujalo jejich netradiční složení - bicí, kytara a 2 basovky. I když jsem GNU nikdy předtím neslyšel, musím říci, že hráli skvěle a svými skladbami se docela blížili Melvinům.
Ale teď k tomu hlavnímu. Něco před osmou vchází na pódium Dale Crover, shazuje triko i kalhoty a sedá si k bicím. Bicí jsou sestaveny z různých dílů. Na činely prý je doživotní záruka protože jsou nerozbitné. To ale asi neplatí pro Dalea, nejlepšího bubeníka na světě. To, že je opravdu nejlepší ihned dokazuje pětiminutovým sólem, které je opravdu impozantní. Za 5 minut přichází na pódium Kevin Rutmanis a začíná hrát na basu. Za chvilku přichází netrpělivě očekávaný King Buzzo, který vzbuzuje obdiv svým dvaceticentimetrovým afrem. Nakonec ještě na jeviště vstupuje Dave Stone s druhou kytarou. A koncert může začít. Hrají opravdu nahlas - i přesto, že jsem pár koncertů navštívil tak tohle jsem opravdu ještě neslyšel. Pohyby jsou naprosto neskutečný - Buzz sebou mává na všechny strany a dost připomíná postavu z Mortal kombat před nápisem Finish him - Kevin vypadá, že o sobě ani neví, jak divoce paří - vypadá trochu sjetě a kdoví jestli jen vypadá. Trochu jsem doplatil na to, že Melviny moc dobře neznám protože jsem absolutně nedokázal rozeznat skladby od sebe. Prostě to pro mě byla jedna dlouhá dvouhodinová písnička. V jednu chvíli Dave vytahuje nějakou cívku - nebo to je možná asi tak 5-ti metrová struna - a přivazuje ji k nějakému snímači. Mrští s ní a struna vydává hrozivé zvuky a to dělá do té doby než se přetrhne. Dave oddělává většinu částí bicích, ale jeden maník mu je neustále opravuje - utahuje nějaký šrouby co nedokážou vydržet tomu náporu, vyměňuje činely z tvrzené oceli s doživotní zárukou, které se začínají ulamovat. Basák neuvěřitelně hobluje kytaru, až mu praská struna - mimochodem zrovna ta nejtlustší (asi 6 mm). Melviny to ale nerozhodí - asi se jim to stává běžně - hrají chvíli to samé, než se nová struna naváže. Při poslední písničce začíná ze stropu opadávat omítka - zvuk byl opravdu nahlas, protože mi ještě po 3 dnech pískalo dost hlasitě v uších.
I oblečení ukazuje na opravdový grunge - underground. Melvini mají na sobě noční košile. Na závěr mě docela zamrzelo, že kapela nic nenastavila a ani písničku nepřidala. Jen tak maličko zamávali a zmizeli. Nakonec jsem se ovšem dozvěděl, že v Akropoli je po 22. hodině prostě konec a nikdy se déle nehraje. Ale stejně mě to štvalo.
Ikdyž dávám přednost trochu melodičtějším skupinám jako Nirvana a Pearl Jam, tak Melvini nezklamali, ikdyž jsem čekal maličko víc. A určitě vím, že na tenhle koncert do smrti nezapomenu.
Peace, Love, Empathy - Ať žije Underground,
|