alef0 napísal:
V suvislosti s tym mi ale napada ina otazka: preco sa zaciatocnici tak strasne boja byt rozpravacmi? V takom D&D je vidiet, ze ludia by aj casto hrali, ale "nemame DMa, tak nehrame."
Protože mají dojem, že je to těžší, že Vypravěč je člověk, který hru vede - přesněji
musí vést a vždy povede (což není to samé). Je to asi stejné, jako když z bandy nováčků chceš vybrat velitele oddílu nebo pracovní skupiny. Když nikdo nemá zkušenosti a přitom je jasné, že bude první, na koho se ostatní obrátí s problémem, vůbec se nedivím, že mnoho skupin má Vypravěčství "za trest" - jsi nejslabší, tak nám uděláš hru, abychom si mohli zahrát své namakance a vykosit jeskyni. Což je tedy druhá věc - V mnoha pravidlech je to Vypravěč, který neustále "prohrává", a můžete stokrát tvrdit opak, prostě pravidla ho nabádají, aby tahal za kratší konec provazu, a když chce taky někomu nakopat zadnici, tak se ostatní hráči rozčilují, protože jim pozabíjel postavy.
A do třetice - pokud pravidla napíšou větu podobnou "PJ má vždy pravdu", pak je veškerá odpovědnost za špatnou hru na něm, tedy ostatní si to budou myslet. A tak začnou výtky "
My se chceme bavit a
TY nám to máš zajistit." Mezi hráči je docela rozšířený názor, že Vypravěč - ač jakoby bůh ve světě - má sloužit hráčům.
Mohl bych o tomto psát ještě nějaký čas, ale podstata je myslím jasná - možná je stejně těžké být dobrý hráč jako dobrý Vypravěč, ale když není Vypravěč dobrý, dostane to sežrat od ostatních - a kdo by chtěl stát proti svým dvěma až šesti kamarádům.