K Stories of the Empire existují na RPG Fóru pro představu zápisy ze dvou her:
[SotE] [Brněnský klub] Férie[SotE] [Brněnský klub]Vánoční příběhMůžu ještě na ukázku přidat dokončený text pojednávající o
Daoine Sídhe:
Citácia:
Daoine Sídhe (Angličany neobratně vyslovováno jako „déna ší“ nebo „déna sídhe“) jsou národem Férie, kteří bývají Angličany nejčastěji označováni jako Elfové nebo Skřítci (Podobně je tomu i v jiných zemích – s Elfy se setkávali Skandinávci i Němci – avšak soužití s nimi je v Anglii asi nejtěsnější – v obou zmíněných zemích si Daoine Sidhe drží odstup). Sídhe byli na ostrovech dávno před tím, než na ně vstoupila první lidská bytost. Elfové obývali a obývají anglickou krajinu, kde zejména hluboké lesy a pahorkatiny ožívaly nočnímy tanci a reji elfů a skřítků. Náš svět a Anglie nejsou jejich jediným domovem. Většina elfských kížat vládne nad panstvím ve Férii a někteří z nich si nárokují mnohá z hrabství v Anglii. Jen několik málo elfských knížat má panství pouze v Anglii a nikoli v Kouzelné zemi, přesto i takoví existují.
Většina z nich se nachází v horách nebo pahorkatinách – o mnoha kopcích v Anglii se vypráví, že v jejich útrobách se nacházejí elfské síně. Jméno Daoine Sídhe se obvykle překládá jako Lid kopců (nebo Lid pahorků). Elfové jsou ve své podstatě nedůvěřiví k lidem a nikdy jimi pohrdají protože postrádají skřítčí elfskou kouzelnou povahu. Sídhe bývají označováni jako kouzelný lid, protože magie je jejich přirozenou součástí a přestože se mezi nimi nenachází nikdo, kdo by se dal nazvat mágem nebo kouzelníkem, všichni nějakým způsobem využívají magii – stejně přirozeně jako my pohybujeme svaly. Ne všichni jsou stejně mocní, avšak jejich moc roste spolu s původem a postavením – elfská knížata ovládají velké síly a halí se do moci jako do pláště. Pro mnohé Sidhe znamená prostor jen velmi málo. Pokud přijde na cestování a vzdálenosti, jen stěží těmto pojmům rozumí – Sídhe využívají zvláštních zkratek a cest, takže dokáží být na různých místech různě rychle – dokáží využívat brány mezi světy a přecházet z našeho světa do Férie a naopak. Pro lidi je velmi obtížné porozumět jejich způsobům, protože jasných je pouze několik věcí. Mezi největší brány pojící náš svět a Férii slouží především prastaré dolmenové kruhy, jichž je v Anglii mnoho. Stejně tak se říká, že hlohové keře rostou v místech, kudy kouzla Férie proudí do našeho světa. Podle starých příběhů potřebují ke svému životu ten kousek tajemna, který proniká branami, přesto ve Férii neroste ani jediný hloh. Jakékoliv kruhy v krajině bývají spojovány s elfy a říká se, že se tam konají elfí slavnosti. Cestám, které se objevují a mizí a nevedou odnikud nikam, se říká stezky elfů a pravdou je, že na mnohých z nich byly spatřeny slavnostní průvody elfů v zářivých šatech. Skupiny elfích rytířů a skřítčích zbrojnošů za zpěvu podivných písní nebo hrobového ticha projíždějí krajem a jejich cíle nebo úmysly jsou stejně nejasné jako oni sami. Málokdo dokáže nahlédnout pod masku jejich iluzí a klamů a pohlédnout na jejich skutečnou podobu a záměry.
Sidhe mají přísnou rodovou strukturu – existuje několik elfských domů a mnoho šlechtických rodů. Jejich společnost je velice hierarchizovaná a v rámci každého domu i domů mezi sebou existuje pevné uspořádání od nejmocnějších až po ty nejpodřadnější a nejslabší.
Existuje mnoho druhů jednotlivých domů. Ať již jsou to Domy noci, jejichž zástupci nejsou příliš početní, ale jejiž osud je podivně propleten s osudem lidí – jejich síly jim umožňují ovlivňovat lidské snění a spáčům přinášejí noční můry. Elfové Nočních domů cestují na křídlech bouře, šepotu havraních perutí a kvílení větru. Existují Domy kovářů a Sidhe vázaní přísahou k jejich osudu - podobně jako trpaslíci dlí v podzemí a jsou zkušenými kováři kouzelných předmětů, ostrých čepelí, třpytících se jako led a blyštivých šperků. Domy horských skřítků, kteří volně pobývají v krajině a žijí její dosud nespoutanou energií. Domy sličných elfů, kteří si budují honosné síně a kteří se zdánlivě nezajímají o nic jeného, než o pořádání honosných oslav, hostin a plesů.
Jak se od sebe liší jednotlivé domy, tak se od sebe liší i jednotliví Sidhe. Mezi národy Férie (též Fearie, často se překládá jako „Země skřítků“) lze nelézt mnoho druhů bytostí - od nejméně častých zoomorfních tvorů až po nejčastější skřítky a elfy. Tyto dvě skupiny lze často velice těžce oddělit a mnohdy se významy těchto stírají – zejména proto, že jsou to příbuzní a také protože většina Sídhe má moc ovládat svou podobu. Elf a skřítek jsou rubem a lícem jediné mince a ať už ji otáčíš z jedné strany na druhou jak chceš, pořád se díváš na stejnou minci. Přesto bývají slovem „skřítek“ obvykle označovány malé kouzelné bytosti, které se vzhledem mnohdy podobají skřetům, avšak mívají úplně jiný povahu. Skřítci se obvykle vyznačují dlouhými nosy, zašpičatělýma ušima a poťouchlým výrazem. Většinou tak pořád vypadají jen ti méně mocní příslušníci rodů. Rádi mění svůj vzhled a libují si v iluzích a tricích. Všichni Sídhe se vyznačují svým důrazem na svou podobu, avšak vzhledem k tomu, že jsou skřítci sami o sobě nepříliš krásní, tak obvykle nosí něco co pokládají za drahé, pečlivě do detailu připravené oblečení. Často se z našeho pohledu jedná o nějakou směs podivností, které jsou pro člověka stejně nepochopitelné jako oni sami. Většina skřítků holduje kouření dýmky – zvyku, který od nich lidé převzali již dávno. Pro většinu také Sídhe platí to, že se příliš nestýkají s lidmi. Lidé před nimi mají bázeň a mají k tomu dobré důvody – vypráví se mezi nimi mnoho příběhů o tom, jak Sídhe unesli lidi do Fearie a ti se již nikdy nevrátili zpět. Také podivné legendy a zvěsti o lidech, kteří se účastnili půlnočních oslav Sídhe – tančili s nimi pod měsícem a ráno je na tom místě našli mrtvé vysílením... Skřítci nejsou přímo zlí, ani nejsou tak škodolibí jako zvědaví. Když člověka vezmou mezi sebe do kouzelných tancům, jsou na něj spíše zvědaví a ani je nenapadne, že by ho mohli zabít.
Knížata a mocnější bytosti mezi Sídhe bývají označováni jako elfové. Dříve, v pohanských dobách, bývali považováni za bohy, neboť jejich moc je velká. Podobou se velmi podobají lidem, jsou však urostlí a krásní. Jejich zářivá krása je stejně nadpřirozná jako oni sami. Mnozí tvrdí, že jejich nádhera není nic jiného než klam, a že jejich skutečná podoba je podobou skřítků. Jisté není nic. Jisté je, že na rozdíl od skřítků, jsou elfové ještě odtažitější a straní se lidí. Jejich jednání je pro ně nepochopitelné, přestože je v něm mnohem více důstojnosti a vznešenosti. Často však mohou být jěště škodolibější než skřítkové. Mnohem častěji se zamýchají do života smrtelníků, aby ho obrátili naruby a postavili do zvláštních sousvislostí. Z šaška udělají krále a z krále chudáka. Mezi lidmi se říká, že od elfů nikdy nevzejde nic dobrého. To pravděpodobně není pravda. Sídhe nejsou od přírody zlí a nikdy pouze něškodí.Jejich zásahy do osudu lidí nikdy nekončí bezohledně zle, narozdíl od konání skřítků, kteří se mnohdy snaží člověku bezelstně pomoci, ale jejich pomoc končí tragicky.
Elfky jsou podobné svým mužským protějškům, ať již v podobě elfek nebo skřítčích dívek. Ve společnosti mají podobnou úlohu jako ženy v lidské společnosti, přesto jsou elfí kněžny jsou stejně mocné jako elfí knížata – mnohým domů vládnou elfky. Mají krásu, spanilost a létají prý na labutích perutích. Některé z nich však také mají moc nad osudy lidí – říká se jim Bean Sídhe (Angličany vyslovováno jako Bán Ší), neboli žena Sídhe, tedy Elfka. Jsou podobny nočním elfům ve spojení s lidskou rasou – avšak zjevují se mužům, jejiž osudem je zemřít. Prý jsou vídány v jejich zakrvácené zbroji, občas také, jak při potoce perou jeho zkrvavené šaty nebo pláčem a lkaním oplakávají jeho smrt, která přijde.
Sídhe mají silný cit pro svou vlastní kouzelnou hudbu. Elfové své hudbě, která je plná zvuků zvonků, píšťal a fléten, přikládají silný význam – mají ji ve větší úctě než svou vlastní magii. Milují tanec a rádi poslouchají vyprávění příběhů. Říká se, že příchod elfa často doprovází hudba a že každý elf má svou vlastní melodii, dle které je možné ho poznat. Elfové občas tvrdívají, že jejich život je od jejich hudby neoddělitelný a obě se vzájemně proplétají a míjejí tak, že nelze rozpoznat rozdíl. Jestli jim to ale máme věřit, to nikdo neví. S elfy je to prostě jako s počasím – jeden nikdy neví na čem je.
Mezi lidmi se vypráví legenda o tom, že království Férie musí platit jednou za sedm let tribut Peklu v podobě jednoho Sídhe ze svých řad. Metodika výběru této oběti je pro lidi nejasná a je součástí mnoha legend a příběhů.